Body Voice Band: MUZIKÁL TŘETÍHO VĚKU, hlavní program festivalu Divadlo / Program Moving Station

13. 9. 2019, 14:00
 

Mezinárodní festival Divadlo - hlavní program
 

BODY VOICE BAND

MUZIKÁL TŘETÍHO VĚKU (Z PÍSNÍ JANA BURIANA)

Jaroslava Šiktancová

Soubor, složený z nedávných absolventů DAMU, interpretuje chytré songy o stáří z dílny písničkáře Jana Buriana. K vokální interpretaci přidává i pohybové ztvárnění, které však rozhodně není prvoplánovým „vysvětlováním“ textu. V úsměvně melancholické inscenaci dochází k originálnímu a nenásilnému mezigeneračnímu dialogu.

REŽIE Jaroslava Šiktancová
CHOREOGRAFIE Eliška Vavříková
VÝTVARNÁ SPOLUPRÁCE Pavel Kodeda
HUDEBNÍ SPOLUPRÁCE Zdeněk Dočekal, Dušan Navařík a Bizarreband
PRODUKCE Tereza Škorpilová, Helena Bartošová
 
OBSAZENÍ
Vojtěch Bartoš, Marek Mikulášek, Šimon Plíska, Marie Štípková, Eliška Vavříková, Iva Vejražková

Premiéra 30. listopadu 2018.

MUZIKÁL TŘETÍHO VĚKU Málokterá samota je tak konkrétní a bezvýchodná jako samota, kterou potkávají staří lidé. Jak myslet na stáří a nebát se? Neboť ať se snažíme jak se snažíme, stáří zůstává stále odsouvaným tématem. Přichází nenápadně a nehlučně, ale ne nutně moudře a důstojně, jak bychom si všichni přáli. Režisérka Jaroslava Šiktancová s choreografkou Eliškou Vavříkovou se rozhodly skrze těla mladých interpretů reflektovat s nadhledem písně o stáří z tvůrčí dílny Jana Buriana. Aranžmá jeho songů se ujali členové Bizzarebandu Dušan Navařík a Zdeněk Dočekal. Projekt navíc “příbuzensky” navazuje na úspěšnou inscenaci BodyVoiceBandu Vojna (zúčastnila se též festivalu DIVADLO), která vycházela z konceptu českého divadelního reformátora E. F. Buriana. Písničkář Jan je jeho synem.

Písněmi Jana Buriana se inspiroval pražský soubor BodyVoiceBand k inscenaci Muzikál třetího věku. Stáří spojené s osamělostí, strachem z nemohoucnosti a ztrátou důstojnosti je téma, které se stárnutím populace nabývá na aktuálnosti. 
– Radmila Hrdinová, Právo

JAROSLAVA ŠIKTANCOVÁ (1954) byla vyloučena ze 4. ročníku DAMU kvůli podpisu Charty 77, k umělecké činnosti se mohla vrátit až po převratu v roce 1989. Do té doby pracovala jako uklizečka, zahradnice a podobně. Režírovat začínala v Západočeském divadle Cheb, později působila několik let v uměleckém vedení pražského Divadla Kašpar. Hostovala v libereckém Divadle F. X. Šaldy i na některých pražských scénách (Divadlo pod Palmovkou, Švandovo divadlo). Z jejich inscenací lze připomenout například Büchnerova Vojcka (Divadlo pod Palmovkou 1994) či adaptaci povídky D. H. Lawrence Lišák (Kašpar 1999). V novém tisíciletí se Šiktancová věnovala především pedagogické činnosti na DAMU, se skupinou svých studentů založila divadelní formaci BodyVoiceBand.

BODYVOICEBAND vznikl v roce 2013 při přípravě opusu Vojna podle scénáře E. F. Buriana v režii Jaroslavy Šiktancové. Školní projekt přerostl v úspěšnou inscenaci (i s hostováním v zahraničí) a mladí performeři zjistili, že chtějí ve vytváření divadelních produkcí, spojujících mluvené slovo s živou hudbou a pohybem, pokračovat. K jejich dalším úspěšným inscenacím patří například Brechtovy Bubny v noci (2014) či adaptace prózy Elfriede Jelinek Milovnice (2017). V současnosti soubor hraje v pražském experimentálním prostoru Venuše ve Švehlovce.