16. 3. 2020, 19.00
"Tak a máme svůj byt, dva roky v ústavu a teď tohle..."
Příběh sečtělého inteligentního Ellinga a nemluvného a přímočarého Kjella Bjarna, dvou autistů snažících se prokličkovat obtížemi „normálního“ života. Zvednout telefon, vyjít na ulici, sednout si do restaurace se stává dobrodružstvím až epickým.
Norský příběh v původní autorské dramatizaci Martina Bohaty a v podání Herecké školy Blanky Luňákové.
Postava a příběh autistického samotářského a ve společnosti lehce ztraceného a „nenormálního“ Ellinga v mnohém vystihuje nuance ve vnitřku každého z nás, což dokazuje velká oblíbenost původní knihy norského spisovatele Ingvara Ambjørnsena, mnohými divadly uváděné dramatizace Axela Hellsteniuse, nominací na Oskara oceněné filmové podoby Pettera Næsse či amatérské autorské dramatizace jako je ta současná uváděná na Moving Station Hereckou školou Blanky Josephové-Luňákové od Martina Bohaty. Ten kromě autorství scénáře hraje v inscenaci také hlavní roli – jako splnění svého životního snu, protože příběh Ellinga je zároveň jeho nejoblíbenějším příběhem díky blízkému porozumění toho, co se v hlavní postavě odehrává, jaké má prožívání a jak významné jsou pro ni ty malé drobné krůčky spočívající ve schopnosti bez nervového zhroucení zvednout telefon, bavit se s cizím člověkem, jít do restaurace nebo být zkrátka v životě uvolněný. Sám k tomu dodává: „V životě se mi nehrálo tak lehce a přirozeně; je to způsobené tím, že nikdy jindy jsem tolik plnohodnotně nerozuměl vnitřku a motivacím postavy, které jsem ztvárňoval. Od prvního seznámení s příběhem Ellinga před zhruba patnácti lety, s příběhem, který považuji za příběh svého srdce, jsem měl přání zahrát si ho také na jevišti – a takový splněný sen nestává každý den.“